Drazí snoubenci, rodiny snoubenců i blízcí přátelé,
dnešní evangelium, které jsme právě slyšeli – podobenství o hřivnách – se na první pohled možná vůbec nehodí ke svatbě. Mluví o penězích, o tvrdém hospodáři, o trestu pro služebníka, který zakopal to, co dostal. Ale kdo se zaposlouchá víc, najde v tom podobenství víc, než se zdá. Najde v něm překvapivé evangelium o odvaze a lásce.
Ježíš mluví o třech služebnících. Každý z nich dostane veliký dar – hřivnu, možná víc. Jedna hřivna byla tehdy výdělkem za dvacet let práce – šlo o životní kapitál, bohatství jedné celé generace. I ten, kdo dostal „nejméně“, dostal vlastně strašně moc. A přesto právě ten třetí, který se bál, ten, který měl pocit, že musí své bohatství ochránit, zakopal ho a na konci neměl nic.
Tady Ježíš ukazuje něco velmi hlubokého. Nejde o trest za chybu. Ale o důsledky strachu, který nedovolí žít s odvahou se připojit k někomu, kdo svěřený kapitál zdvojnásobí. O postoj, kdy se snažíme uchovat si život „aspoň tak, jak je“, místo toho, abychom ho darovali – a tím rozmnožili.
A právě proto zní tohle poselství dnešním novomanželům. Protože manželství – když se žije doopravdy – není forma zajištění. Není to „pojištění proti samotě“. Manželství je riziko. Je to odvaha spojit svůj životní kapitál s někým druhým. A doufat – věřit – že tím se neochudíme, ale obohatíme. Sebe – i toho druhého – sebe navzájem!
Pan snoubenec při přípravách sám vzpomínal, kolik píle a času bylo třeba, než si se svou nevěstou našli cestu k sobě. Vyprávěl o malých dárcích a pozornostech, jimiž zdolával srdce své toužené. I to bylo bohatství. Ne peníze, ale vytrvalost, tvořivost, vděčnost, láska. A dnes, když tu spolu stojíte, je jasné, že jste tu hřivnu nejen udrželi, ale dokonce zdvojnásobili.
Vaše rozhodnutí spojit životy je jako to, co udělal onen služebník s pěti hřivnami – nečekal, co bude, ale vložil je do života. A získal víc. Tak i vy dnes vkládáte do sebe navzájem důvěru, kterou Bůh podpoří. A není to málo – je to začátek velikého příběhu, ve kterém se dva životní příběhy propojují do jednoho.
Ale dovolte mi dnes promluvit i k těm, kdo svatbu sledují z jiné životní situace.
Možná tu sedí někdo, kdo je stále svobodný. Možná někdo, kdo je opatrný, nebo už zklamaný. Možná někdo, kdo se obává, že to „není pro něj“. A Ježíšovo podobenství vás dnes může zasáhnout zvlášť – protože právě vy možná znáte ten vnitřní zápas, jestli se vůbec pustit do vztahu, do soužití, do manželství. Jestli má ještě smysl „riskovat“.
A já vám chci dnes říct, že rozhodně ano. Láska je vždycky z pohledu člověka risk, krok do nejistoty, kdy jedete v kočáře, v němž rozhodně otěže nespočívají pouze vašich rukách – ale je to ten nejlepší druh riskování, a je to jízda! Není to prostá ztráta kontroly, ale darování života, který může být rozmnožen. Z jedné hřivny se můžou stát dvě – z jednoho příběhu může být příběh společný. Nebojte se! Když se hřivna zakopává – i ze strachu – pomalu ztrácí na hodnotě. Ale když se rozdá, vloží, nabídne… může nést velké ovoce.
A stejně tak – a to chci říct velmi citlivě – možná tu sedí někdo, kdo už partnera ztratil. Možná smrtí, možná bolestným odchodem. A mohl by se ptát: „Tak co jsem s tím svým životem udělal? Nepřišel jsem o vše? Nepromarnil jsem ten dar?“
V takovém případě mi dovolte slova útěchy. To, co bylo darováno s láskou, zůstává věčné. V Božích očích se neztrácí, co je v lásce rozmnoženo. I když ten příběh měl v kontextu dní, měsíců a let jiný průběh, než jsme si přáli, není to ztracená hřivna. Byla zúročena v čase, v lidech, v dětech, v paměti, ve víře. V Božím hospodářství není žádný láskyplný život prohraný.
„Láska všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží. Láska nikdy nepomíjí.“
(1 Kor 13,7–8)
Milí snoubenci, vy všichni všichni,
to dnešní podobenství není jen o penězích. Je o životech, které buď držíme ve strachu – anebo je nabídneme s vírou. Dnešní novomanžele se nebojí. A my v jejich odvaze můžeme slyšet Boží hlas: „Jen do toho! Nebojte se! Riskujte! Získáte mnohem víc – nejen dvojnásobek, ale úplně všechno.“ Protože boží perspektiva nepromlouvá z úhlu omezených částek, dílčích zastavení, zaznívá k nám z věčnosti.
„Dobře, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, nad mnohým tě ustanovím; vejdi v radost svého Pána.“ (Mt 25,21)
A tak vám, drazí snoubenci, přejeme, ať vaše společné hřivny nesou bohaté ovoce. Ať se vaše láska nebojí. Ať roste. Ať se v ní setkává požehnání pozemské i věčné. A vám všem ostatním – ať už jste kdekoliv na cestě – přeji odvahu důvěřovat, že váš příběh nese smysl. A že každá hřivna svěřená srdci druhého se počítá.
Amen.